Slovensko má velký důvod k radosti. Historický úspěch hokejového družstva na olympisjkých hrách zřejmě nikdo příliš nečekal. To, v co fanoušci doufali, se ale vyplnilo. Návrat mužstva pak byl velkolepý.
Jízda otevřeným autobusem
Bylo to skvělé zakončení úspěšného tažení do Číny. Po dlouhém letu se hokejová reprezentace přemístila do otevřeného autobusu a vychutnávala si jízdu milovaným městem. Setkání s fanoušky na náměstí pak byl zadostiučeněním po medailovém půstu z předchozích sezón. Na náměstí se tak s mužstvem mohli ze zisku bronzových medailí z olympiády v Pekingu radovat všichni skalní fanoušci. Marek Hrivík, kapitán týmu, neskrýval své nadšení a pronesl: „Je to neskutečné! Tohle jsem nikdy nezažil.“
Nadšené davy na náměstí
Bronzové hochy pak na Náměstí Slovenského národního povstání čekalo několik tisíc fanoušků. Ti při jejich příjezdu začali radostně skandovat: „Děkujeme, děkujeme!“ Samozřejmě nejvíce obletovaným reprezentantem se již v průběhu soutěže stal mladý hokejový zázrak – pouze sedmnáctiletý Juraj Slafkovský. Právě on se ve svém nízkém věku stal nejlepším střelcem celého turnaje. Stal se také zaslouženě členem All Stars týmu.
Při rozhovoru pro média pronesl Slafkovský: „Formu jsem odložil na tu správnou akci. Užívám si to. Máme nejlepší fanoušky na světě.“
Kanadský trenér
Příjezd do rodné země si ale nevychutnali jen slovenští reprezentanti. Ovace si naplno užíval také sedmesátiletý kanadský trenér, která se u slovenské hokejové reprezentace pohybuje již více než čtyři roky. Craig Ramsay tak mohl zaslouženě oslavit největší úspěch své kariéry. O tom, že oslavy byly skutečně bujaré, se nechal slyšet sám trenér: „Jsem moc hrdý na všechny hráče a na celé Slovensko. Kluci mi při oslavách zničili můj oblek a košili. Slavit s nimi ale bylo pro mne něco skutečně významného.“
Fanoušci, kteří vítali své reprezentanty, se často shodovali na tom, že tento bronz je ještě významnějším počinem, než bylo stříbro z mistrovství světa před deseti lety.